Stačí pár kliknutí a snímek lze sdílet na Instagramu. S přáteli, známými, možná i s úplně cizími lidmi. Nebo jej můžete poslat babičce a dědovi, kteří bydlí daleko, přes Whatsapp. Fotky dětí se vznášejí v internetovém prostoru. Pro takovéto sdílení rodičovských zážitků už vznikl i termín – sharenting – kombinace slov share (=sdílet) a parenting (=rodičovství). Dospělý si intuitivně své soukromí chrání a dobře si rozmyslí, jakou z fotek nebo ze soukromých informací bude sdílet se světem. V případě soukromí svých dětí se rodiče často chovají jinak. Fotí je ve vaně, v postýlce, ale i při jiných daleko choulostivějších situacích. 

Mediální psychologové v souvislosti s tímto trendem varují kriminalisty zabývající se kyberprostorem. To, co rodiče dělají bez vedlejších postranních úmyslů, může totiž být dokonce nebezpečné. Na rozdíl od fotografií, které máme vystavené v rámečcích v obývacím pokoji, fotografie ze sociálních sítí nikdy nezmizí. Facebook, který koupil i Whatsapp a Instagram, si ve svých podmínkách vyhrazuje právo to, že může fotografie v budoucnu předat třetím stranám. 

Když se například na Facebook poprvé přihlásí šestnáctiletý teenager, může si jej tato společnost snadno propojit se staršími fotkami a daty, které na něj umístili jeho rodiče. Na základě všech veřejných informací lze s takovýmto teenagerem snadno manipulovat, podsouvat mu pomocí různých článků a reklam, co má číst nebo si koupit. Dalším riziko představuje šikana, která může být páchána na dětech, jejichž rodiče jejich soukromí na sociálních sítích. Snímky se po pár letech mohou stát terčem posměšků. Rodiče by si tedy měli předem důkladně promyslet, jaké a kolik fotek vystavovat na internetu. Platí jednoduché pravidlo: čím méně, tím lépe.